Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 8-16 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
  1. Úvod
  2. Články
  3. Národní zvyklosti pití vína
23.03.2020

Národní zvyklosti pití vína

Víno podané obřadně dvojnásob chutná. Objednáním láhve vína se předpokládá, že s vínem bude podána i výjimečná obsluha. Při otevírání láhve a nalévání vína obvykle ustane hovor. Všichni u stolu jsou v očekávání příjemných požitků. Obřadnost při předkládání láhve vína nejen přispívá k zdůraznění jeho vlastností, ale naznačuje také, jak si hostů vážíme.Vidíme-li podle objednaného vína, že host vínu rozumí, vážíme si ho dvojnásob. To však neznamená, že ten, kdo si objedná běžný druh, nemá nárok na dobrou obsluhu. I tehdy dodržujeme pečlivou obsluhu.

Už to vědomí, kolik lidské práce bylo vynaloženo, než se z vinohradů a sklepů dostalo víno na stůl, nás nutí zacházet s ním pečlivě.  Zvyklost nalévat trochu vína sobě a pak hostům a nakonec doplnit svoji skleničku má určitý původ. Je pozůstatkem starých dob, kdy víno bylo uchováváno v hliněných amforách s úzkým hrdlem. Tehdy bylo víno uzavřeno v hrdle malou vrstvou oleje. Víno bylo olejem chráněno před vlivem vzduchu, popřípadě i před porušením. Olej plaval na povrchu a před naléváním vína byl stéblem odsát. Stávalo se, že olej nebyl zcela odstraněn, a proto hostitel něco vína se zbytky oleje nalil do své sklenice.  Další výklad pochází ze středověku. Připomeňme si, že tehdy bylo v oblibě travičství. Na důkaz nezávadnosti vína se hostitel předem trochu napil podávaného nápoje. Z té doby se také zachoval zvyk, při němž hostitel první pozvedne číši a vybízí k pití.  Chcete-li znát i vklad uváděného zvyku z nynější doby, zde je: při vytahování zátky vniknou někdy do skleničky drobty korku, které zůstanou na povrchu. Odlitím trochy vína dostanou hosté čistý nápoj, hostitel si poslouží novou skleničkou. 

V některých vinařských zemích hostitel odlité víno prvý ochutná a dá pokyn, aby víno bylo naléváno. Chutnání provádí také číšník, ale o tom až v další části této kapitoly.  Všude na světě, kde je víno oblíbeným nápojem, je podáváno tradičním obřadným způsobem.  V Itálii, Francii, Maďarsku, v rýnském a moselském kraji při podávání lepších druhů vína číšník po otevření láhve nalije několik kapek vína do služebního poháru. Po přezkoumání, v jakém stavu je víno, nalévá. V Porýní říkají této degustaci „Schluckprobe". Jde o nepatrné množství vína a hosté nemají proti tomu námitek.

Zvyklost v klasických vinařských zemích žádá, aby bylo víno doneseno až ve chvíli, kdy je první chod jídla na stole. Je nemyslitelné, aby víno objednané k pokrmům bylo dříve na stole anebo dokonce aby se nalévalo či pilo před jídlem. Uvedená zásada neplatí pro vermut, ten pijeme k povzbuzení chuti k jídlu.  V předních světových restauracích je k podávání vína vždy určen zvláštní číšník. Obvykle je oblečen do uniformy se znaky hroznů a vinných listů s dekorativní vývrtkou zavěšenou na hrudi na postříbřeném řetízku. Také bývá oblečen jako vinař, má své pomocníky a s velkou obřadností víno podává.  Otevírání a podávání provádí zkušený číšník. Láhev starého, nejčastěji červeného vína, obvykle pokrytou prachem a sklepní usazeninou, přinese v košíčku. Nejdříve všem hostům u stolu láhev ukáže. Nožem speciální vývrtky sloupne tmavý vosk (všechny láhve vína ukládané na delší dobu jsou důkladné zavoskovány). Do korku vnikne vývrtkou a opatrným páčením se snaží zátku vytáhnout. Někdy tímto způsobem nelze zátku vytáhnout. Pak láhev zabalí do ubrousku, stiskne mezi koleny a zátku vytáhne. Nebo opatrně nahřeje hrdlo láhve plamenem svíčky. Plamen opálí sklepní patinu a trochu to zavoní starým sklopem. Nato otočí ještě jednou vývrtkou a tím i zátkou a na opakovaný pokus zátku pomalu vytáhne. Velmi staré víno je sytější barvy, teče z láhve jako olej. Číšník nalije trochu vína do skleničky a s úklonou ji předá hostiteli. Ten přivoní, usrkne, a nemá-li námitek, ukončí degustaci pokynem, k nalévání.

Ve francouzských rodinách je otevírání lahve starého vína svěřováno čestnému hostovi.  V burgundském kraji v Beaune od nepaměti sídlí bratrstvo vinařů. Každý rok jsou zde pasováni na rytíře tohoto bratrstva vinařští znalci a přátelé vína. Cleny se stávají po koštérské zkoušce a po složení slibu, že nevezmou do úst jiné víno než burgundské. Členský dekret dostávají státníci, vyslanci a v posledních letech i kosmonauti a jiné význačné osobnosti. Zkoušený kandidát na člena bratrstva degustuje červené víno z malých postříbřených misek. Misky mají vypouklé dno, jasnost kovu umožňuje dobře posoudit živost a jiskru vína a intenzitu barvy. Každá miska má držadlo (ouško), aby nedocházelo k zahřívání vína rukou.  Složí-li kandidát zkoušku, předseda komise mu pověsí novou misku se stuhou na krk. Vyznamenání si všichni váží. Každý člen bratrstva je oprávněn nosit na klopě kabátu řádovou stužku v barvách vin: žluto-červenou. Vyznamenaní Francouzi stužku nosí, zejména když jsou v burgundském kraji anebo i jinde, když jdou do restaurací. Všude jsou náležitě uctíváni jako odborníci a přátelé vína. Pracovníci vináren a restaurací, jakmile v místnosti zahlédnou hosta s uvedenou stužkou, ihned zpozorní a věnují mu, veškerou péči.  V Rumunsku, v Brašově na úpatí Karpat, v restauraci nazvané Cerbul Carpatin, mají jednu vinařskou zajímavost O půlnoci podávají číšníci víno ze starodávného kozího měchu buď do sklenic, nebo přímo do úst.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli